Drak přikovaný na obloze

Mnoho podpory jsme neměli. Můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, odborník na meteorologii, specializace větry, se k našemu plánu jít pouštět draka vyjadřovala velmi pochybovačně. Připomínala nám základy aviatiky, tedy létání, především pak kapitolu papíroví draci a igelitová rogala. Bez větru to prý nepůjde. Ve čtvrtek odpoledne byl nádherný slunný den a co se týče větrů, nebyl to žádný fičák. I s vánkem to bylo na štíru. Prostě se zdálo, že nefouká. Jenže on foukalo. A parádně!

“Já ho ponesu!”

“Ne, já!” naši kluci Marťa (10+ let) a Páááťa (7+ let) se horlivě hlásili, kdo ponese nase osvědčené létající rogalo. Je to skvělý kousek, který létá, i když fouká jen třeba malinko. Stroj už něco pamatuje a při prvním pohledu na jeho opotřebování je znát, že jsme s ním spokojeni. Jinak bychom jej totiž už asi vyměnili. Draka nakonec nesli oba. Nejdříve Marťa a cesta pěkně ubíhala. Pak Páááťa. To nás zdrželo. Dokázal se totiž, neznámo jak, zamotat do šňůry, Vyplétal se z toho jako pyrotechnik, když se s největší opatrností plíží minovým polem.

Šli jsme k potoku za vsí. Jsou tam rozlehlá pole. Bylo čerstvě pooráno a zarovnáno. Člověk se mohl po siré, hnědavé pláni rozběhnout všemi směry. Dřív by mu došel dech, než by pole přeběhl. Hned jsme zjišťovali, odkud fouká vítr. Listí nahoře na topolu u potoka se mihotalo a šumělo. Vítr tady někde tedy byl.

Páááťa s Marťou si na dotaz, odkud fouká vítr pohotově a oba současně ocucali ukazováčky a už sondovali, kde je ten vítr. Následně oba ukázali, odkud vane. Krásná práce. Lepší pomocníky jsem si nemohl přát. Ukazovali sice každý na úplně jinou stranu, ale bylo to kouzelné. Mé zkušené oko drakobijce a přemožitele papírových draků snadno vypozorovalo, že ačkoliv dole na poli ani nefouklo, stačí dostat draka výš a bude klid. Bylo to právě tak. Jak jsme dostali draka na oblohu, nabral vítr, zůstal vzorně nahoře přikovaný na blankytné modři nebe jako medaile na prsou dekorovaného admirála, a visel tam, dokud nás to nepřestalo bavit. Letošní první pouštění draků se zdařilo. Lepší jsme si to snad ani nemohli přát!