Zítra se těším do školy

“My si tam s Jiříkem totiž celý den jenom hrajeme!” pochvaluje si razantní změnu ve školních osnovách Páááťa. Vesele poskakuje na cestě do školy a je nabíledni, že to, že se do školy těší, myslí vážně! Zarážející jsou hned dvě věci najednou. První je na řadě Jiřík. Mám pocit, že tohoto kámoše, který chodí do vyšší třídy, než Páááťa, minulý týden Páááťa v souboji na holé ruce zřáchal a porazil. Do té doby to byli kamarádi až za hrob a pro Páááťu byl Jiřík pojmem a posvátnou modlou.

“Asi jsem vyhrál, protože měl více škrábanců,” poznamenal Páááťa, když jsme se o souboji bavili v úzkém kruhu našich čtyř očí. Jiříka má stále rád a souboje, pro který nemá vysvětlení, lituje.

“My už jsme se s Jiříkem zpřítomnili,” prohlásil Páááťa od srdce. Věřím, že myslel, že se spřátelili.

Ale zpět k tomu, proč se Páááťa do školy nyní těší. Ona totiž celá jeho třída odjela na školu v přírodě. I s paní učitelkou! Protože Páááťa ve škole platí za docela svérázného balíka, slovo dalo slovo a Páááťa zůstal trčet ve škole. Jeden by slzu uronil, ne však Páááťa. Ze školy hopká vesele a do školy ještě veseleji! Dnes Páááťa od srdce prohlásil: “Zítra se těším do školy!”.