Naše masožravá kytka Adéla

Marťa (10+ roku) dával při Terčině přednášce ve škole bedlivý pozor. Pak vše, co se o masožravce dozvěděl, převyprávěl Páááťovi (7+ roku). Také já přidal, co jsem pochytil z dokumentárního českého filmu Adéla ještě nevěčeřela, kde se celý příběh s detektivní zápletkou točí výhradně kolem masožravé rostliny. Ale ta byla! Takovou by člověk doma dvakrát nechtěl. Páááťa zahořel zvědavostí začínajícího botanika. Protože měl za sebou již zkušenost z pěstování hrášku a fazole, povýšili jsme a pořídili mu masožravou rostlinu.

“Ona to zavře a sežere!” radoval se Páááťa a poskakoval nad masožravou rostlinou jako Indián kolem večerního ohně. Vysbírali s Marťou všechny padlé mouchy v zimní zahradě. V horku to tam kape jako na běžícím pásu, takže té padlé havěti je tam dostatek. Vysušené mouchy ať již malé mušky či masařky veliké jako pěst rvali do rozevřené tlamy naší nové Adély jako brambory do husy. Kytka lačně rozevírala zubaté listy. Hrozné divadlo, to vám řeknu. Bylo jasné, že jestli kytka povyroste o tolik, kolik toho kluci do ní rvali, pak nám to za chvíli spolkne dům.

Jako se vším, co kluci nutně potřebují a pak to leží ladem, také kytka zevšedněla. Mouchy došly. Nejvíce na tom vydělala zimní zahrada, protože dneska se v ní člověk mrtvé mouchy nedohledá. Všechny vysála naše nová masožravá Adéla.