VedroBěh Barvám neutečeš
11. 07. 2026 | Jeden člen našeho rodu z nás dělá olympioniky. Přihlašuje nás do nejrůznějších soutěží, ze kterých nás pak zná jen jako divák!
Můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, nás přihlásila do běžecké soutěže Barvám neutečeš, co se konala 24. 6. 2026 v Praze kdesi na Barandově. Byl horký letní den. Psa by člověk nevyhnal, aby v tom vedru nezdechl. Nás naše rodová matička zavezla na kraj velkoměsta, připíchla nám na hrudě závodní čísla a doprovodila nás na start se slovy: “Běž!”. Neplatíme sice za jasné vítěze, ani na startu nijak výrazně nepřepalujeme tempo, ale vždy se rádi popasujeme s nástrahami události a svědomitě a většinou spolehlivě dorazíme do cíle. Často s parádními zážitky.
Ten den bylo fakt vedro. Rytmická hudba a rej dvou po pódiu poskakujících protagonistů věhlasného závodu Barvám neutečeš připomínalo, jak je to vše báječné, skvělé a jednoduché. Já se pro jistotu naléval všelijakými limonádami jako velbloud před týdenní výpravou přes horkou poušť pro případ, že by se někde někdo sekl v odhadu a já pak nezahynul vysušený jako sušenka. Nakonec se ukázalo, že to nebyl vůbec špatný nápad. Slunce vážně žhnulo jako pekelně rozpálená trouba!
Na pouhopouhém kilometru trati, která nebyla ani dlouhá, ani náročná jako spíše vysušená a horkem rozpálená od letního slunce, se člověk a jeho charakter měnil k nepoznání a před očima. Nejdříve se člověk potil, pak to zasyčelo a pak už se z vás jenom prášilo. Běh v takové výhni byla událost pro opravdové chlapy. Naši dva kluci Marťa (10+ roku) a Páááťa (7+ let) si v tomto závodu vedli skvěle. Doběhli spolehlivě do cíle, avšak nikoliv bez výhrad. Například Páááťa si krátce po startu závodu všiml, že je vedro a odmítal své tělíčko trápit závratnou rychlostí, když už stejně do cíle první nedoběhne. Marťa svědomitě popobíhal po trase jako správný závodník, vybíhal kde jakou zatáčku a ani v nejmenším si trasu nezkracoval jako jiní účastníci. Na kontrolních stanovištích jsme hráli s organizátory nevyhlášenou hru a snažili se uniknout barevnému prášku, který na závodníky s radostí a nesrkývanou vervou házeli. Člověk od té barvy pak byl zelený, oranžový, modrý - no prostě špinavý. Říká se, že barvám neutečeš. A byla to pravda!