Německá svatba jako hrom

Svatební den byl špičkový. Počasí bylo nádherné. Německo plesalo. Co se rodinných pout a lidskosti týkalo, šlo o světovou úroveň, která svou srdečností příjemně překvapovala. Každý z účastníků svatebního dne tam byl pro radost ze života. Tu nejen příjímal, ale zároveň i dával. Byl to neuvěřitelný den!

Začalo to výmluvně na radnici. Studená paní obřadní s vytesaným úsměvem ve tváři byla falešná jako dvacetikoruna. Pohybovala se na svých muřích nožkách jako kalamita, čišela z ní svévole katastrofy a píchalo z ní u srdce. Nemilosrdně vyprovodila větou: “Es tůt mí lajt,” ty, na které v místnosti o velikosti mikrobusu nezbyla židle bez ohledu na to, že přítomný dav byl schopný se smrsknout, aby se všichni vešli. To také nakonec udělal. Avšak nikoliv zásluhou paní obřadní. Spíš jí navzdory. Ono se totiž v Německu v obřadní síni při obřadu nesmí prý stát. Obřadu se smí účastnit jen tolik lidí, kolik je k dispozici židlí. Neuposlechnutí je trestáno zrušením obřadu. Vysvětlení je asi takové, že aby s někým ten obřad nesekl, nebo co. Hrůza, ale musí se nechat, že nás tento přístup úřadů nesmírně sblížil a sjednotil.

Po obřadu se teprve ukázalo, kdo se žení a vdává. Odpadla pouta formálnosti a roztočil se vír divokosti. Vdávala se Jessie, neteř mého skvostného kvítku, ženy a panovnice Táni. Brala si Lukase, syna úspěšných polských přistěhovalců. Krásný a značně nesourodý pár, který naplňuje rčení, že protiklady se přitahují. Zatímco Jessie je machr na život v chaosu, Lukas je silně organizovaný člověk. Takové ztělesnění jasné vize s cestou, která vede k jejímu naplnění. Andy, maminka Jessie, div nezmírala úzkostí, aby ve svatební den všechno vyšlo. Jessie nad tím vším naopak lehce a radostně tančila jako víla nad okvětními plátky vlčích máků jakoby se nechumelilo. Včasně a vhodně vždy zasáhla tam, kde bylo třeba něco poupravit, dotáhnout a vylepšit a plnými doušky si užívala krásnu svého svatebního dne. Přihlížející publikum žaslo obdivem.

Svatební hostina byla formou grilovací párty v zahradě rodičů Lukase. Přestože se svatební hosté vesměs viděli prvně a navzdory jazykovým bariérám, kde se potkali zástupci tří národů: Německa, Polska a České republiky, všem připadalo, že se známe již léta. V zahradě byla cítit silná koncentrace myslící inteligence, která byla živnou půdou dobré zábavy. Společně jsme si spíchli kulturní program, společně se bavili. Sobotní párty představovala radost ze života, do kterého nám jistě Jessie brzy přinese nové a zajímavé zážitky. Byla to moc pěkná svatba! Jessie a Lukasi, jen tak dál!